blog MY PLACE

Zajímá Vás jak stárnout v kultuře věčného mládí?

 

Víte, jak je sebeláska důležitá a víte jak na ni?

 

Zajímají Vás tipy na kosmetiku, hodnotná setkání se zajímavými lidmi nebo hledáte inspiraci na výlety či kousek svého místa, kde se budete cítit dobře?

Rády se s Vámi o to podělíme

 

vítejte na MY PLACE

Tereza a Marta

  • FB MY PLACE
  • IG MY PLACE

under

My Place

the sun

in motion

Jirka Turek přeje úspěch všem ženám!

26.06.2017

 

 

Jiří Turek & Jana Jabůrková tvoří fotografický pár = J3T

 

 

Jiří svou profesionální kariéru začal jako fotograf deníku MF Dnes. Doprovázel prezidenta Václava Havla po celém světě a dokumentoval jeho cesty. Přinášel také fotografické zprávy o průběhu válek v Bosně a Hercegovině a v zemích bývalého Sovětského svazu. Dále se stal fotografickým editorem magazínu MF Dnes, a v té době se začal specializovat na portrétní a módní fotografii.

 

Jiří Turek se stal jedním z nejuznávanějších portrétních fotografů nejen v České republice. Portrétoval významné světové osobnosti, jako jsou Rolling Stones, David Bowie, Luciano Pavarotti, LouReed, Sting a mnoho dalších.

 

Fotografuje titulní strany, módní editoriály, portréty pro rozhovory, vytváří také série osobních a business protrétů a spolupracuje na politických kampaních. Portrétoval například Lívii Klausovou, Andreje Babiše....

 

Spolupracuje s modními, společenskými a ekonomickými magazíny typu Elle, Maxim, či Forbes. Jiří Turek je také znám díky fotografiím pro velké reklamní kampaně. Mezi jeho klienty patří Finlandia Vodka, T-Mobile, Aegon, Vodafone, Škoda Auto, Raiffeisen Bank, Mbank či Blažek a to ještě není zdaleka vše.

 

Dnes tvoří s Janou skvělý fotografický pár. Myslím, že pro náš blog je to skvělý startovací rozhovor. Zastavili jsme se po společné práci  v Portu v Karlíně -  po celodenním focení pro firmu Albixon. Jirka a Jana jako obvykle v dobrém rozmaru s životním pozitivismem jim vlastním mi odpověděli na pár otázek... 

 

Řešením bude nejspíš nějaký větší ostrov.

 

Tvoříte s Janou fantastický foto tým, fotíte pro Forbes nejen v česku, ale i v zahraničí. Kam směřují Vaše další plány?

 

(Jana) Naše plány směřují daleko. Nejlépe na nějaký ostrov, kde budeme učit místní, a především pak turisty, jak mají fotit a občas někomu něco vyfotíme za strašný peníze. (smích). A budeme si tam provozovat bar a povalovat se v něm. Práce nás baví, chceme se jí věnovat dál, jen potřebujeme větší svobodu. Řešením bude nejspíš nějaký větší ostrov.

 

... i NE je odpověď.

 

OTÁZKA: Čechy jsou moc malé?

(Jiří) Čechy jsou moc uzavřený. Není to o velikosti, ale o zažitých stereotypech. Například dnešek je výjimka potvrzující pravidlo a taková práce jako dnes je jedna z třiceti.

 

OTÁZKA: A o jaké práci mluvíte?

(Jana) Kampaň pro klienta a vše bylo na nás, nikdo nám do toho nemluvil. Nikdo neříkal, jak to má přesně vypadat, jak si to přesně představuje. Nikdo neříkal, já jsem to takhle sice chtěl, ale teď bych to chtěl jinak, potřebuji to předělat.

 

Ta fotka má mluvit sama za sebe. 

 

Máte teď momentálně v Pánské pasáži vystavenou svoji galerii fotek , co je na nich zvláštního, jiného? Kde jste je pořizovali a mají svůj příběh ?

 

(Jiří) Každá fotka má příběh, ale příběh k tomu neříkáš, protože to pak ovlivňuješ. Ta fotka má mluvit sama za sebe. Zvláštní jsou v tom, že jsou od nás – krásný, a oproti jiným fotkám od jiných zdrojů jsou zvláštní v tom, že jsou zalité pod pryskyřicí. Vyznačují se tím, že jsou lesklé, lesklejší než lesklá. Na první pohled je fotografie jakože prostorová, prostorovější než normálně. Matná fotka je zadumaná, veselou matnou fotku nevidíš. Myslím veselou, ve smyslu rozjásanou. Tyhle fotky jsou hlubší a prostorovější. Černá je černější, a přesto nepůsobí zapečeně. Jsou plné života.

(Jana) Plasticitou a ostrostí vypadají trochu jako 3D, ačkoliv nejsou. Je to možná i způsobem vyvolávání. (Jiří) Jsou udělané víceméně po staru, tzn. nasvícené na fotopapír a ten papír je pak normálně vyvolaný jako se dřív dělávalo. Pak jsou natažené na desce dibond (hliníkový dvojplech) a poté ručně pokryté pryskyřicí. (Jana) Tento způsob výroby je plně v režii Milana Bráta z Fotonova. (Jiří) Protože on je na to nejlepší. Tato technologie se dělá i ve světě, ale on to dělá ručně. Zabývá se tím cca čtyřicet let i vzhledem k rodinné tradici, ačkoliv mu je padesát 😊 Začínal se svým tatínkem v černé komoře, když byl dítě.

 

Důležité je, aby člověk nebo zvíře dělalo to, co ty chceš.

 

V rámci focení, jak se díváte na nové technologie. V čem vidíte jejich přínos i případnou negativní stránku?

 

(Jana) Technologie maximálně zrychlují, ale jinak jsou jedno, pořád musíš vědět, co fotíš. (Jiří) Nejsou důležitý, jen zrychlí, zlevní nebo zdraží, když je používáš blbě. Důležitý je stejně stále pocit, který z té fotky je.

 

 

Fotíte lidi i zvířata. S kým se Vám lépe spolupracuje ?

 

(Jana) Se všema, když jsme spolu. (Jiří) Když spolupracujeme spolu, tak je nám to jedno. (Jana) Jsou lidé, na které donekonečna dlouho mluvíš a stejně těžce fungují. Jsou zvířata, na která různě luskáš, mluvíš, prostě upoutáváš jejich pozornost. Někdy to jde líp zvířatům, někdy to jde líp lidem. To nejde rozdělovat a není to proti lidem ani zvířatům. Je to o schopnosti upoutat pozornost. Jirka je v tom lepší, on to dělá za jakoukoliv cenu, já se přeci jen brzdím. Jiří vítězí. Důležité je, aby člověk nebo zvíře dělalo to, co ty chceš. (Jiří) A když nechceš upoutat pozornost, je prioritní, aby Tě nevnímalo, a pak je třeba ho uspat. Na to fungují dvě flašky červeného. (smích) Třeba kuřátka se nezamrazují protože mají jinovatku na peříčkách, což se blbě retušuje. Kuřátka se přitloukají za vlasec a nožičku do země. Jako důkaz takovou fotku žel nemáme, ta je někde v archivu. Nebo například, když potřebuješ oholit kachny, aby se Ti nehýbaly, tak se zabíjejí. Vím to, protože jsem je portrétoval a byly mrtvé. A jak napsal náš přítel Aleš Kuneš na Facebook: „Být mrtvý, to bývá nadlouho.“ (smích)

 

OTÁZKA: Rádi polemizujete? (Jiří) Já jo. (Jana) Já ne. A spolu už vůbec ne. Jirka pořád něco komentuje a řeší a já mám při práci již dlouho pravidlo: Kývej, usmívej se a pak si to udělej podle sebe. Je to jednodušší, výsledek je lepší než obvykle. Za ta léta, co jsem pracovala i v jiných oborech jsem zjistila, že 99 % lidem stačí když se vypovídají. Výsledek je nezajímá, musí se hlavně vyjádřit. Takže je nechám vypovídat, kývu a jedu si dál podle své linie.

 

Je to v hlavě, ne na hlavě!

 

(Jiří) Proto nám to tak krásně klape. Jana potřebuje kývat a já vyprávět.

 

jsem feminista a mně se líbí všechny ženy.

 

Díky své profesi se setkáváte se spoustou zajímavých, úspěšných a krásných žen. Podle čeho posuzujete ženskou krásu? Co žena musí mít, jak vypadat, nebo se chovat, aby Vás zaujala ?

 

(Jana) Za mě musí mít duši. Ten člověk se pak dá jinak upravit, dá se s ním pracovat. Takže duši, charisma a názor, který je zajímavý. Ačkoliv s ní nemusím souhlasit, ale i pak si té ženy lze vážit. Ty prvoplánově krásné ženy, co je někde lisují v továrně, jsou všechny stejné a já je nerozeznávám, tak to mě pak nebaví. (Jiří) Já to mám jednodušší, protože jsem feminista a mně se líbí všechny ženy. Fandím jim. Líbí se mi i ty prvoplánové blbé krávy. Já fandím ženám jako druhu. Zásadní pravidlo feminismu je totiž fandit ženám jako druhu. Mám respekt k ženě. Sice mám osobně mnoho chyb, například říkám: „Cožeee?“ Nebo rozbíjím skleničky a takové ty věci, ale nechovám se ošklivě k žádným ženám. Nemám mačoidní přístup. Všeobecně si s Janou vážíme lidí, kteří něco umí, ale vážíme si i lidí, co nic zvláštního neumí, ale chovají se adekvátně k tomu.

Jak to bylo v Rychlých Šípech: „Ve dveřích stálo dlouhé bidlo a v jeho hlavě se neodehrávalo zhola nic.“ (smích)

 

Když někdo něco umí, tak se na to krásně kouká. Teď nedávno při focení hasičů říkal pan hasič: „Nemohl jsem od Vás odtrhnout oči. To, jak Vás ta práce baví a jak jste jí byl zaujatý, to je neuvěřitelný.“

 

„Tak snad se před tím pomodlíme.“ Chytili jsme se za ruce a modlili se.

 

A stejně tak se dívá na někoho, kdo je dobře vypnutý a nehraje to. Takže respekt i k ostatním co se umí dobře vypnout. Žil jsem v Americe, kde je většina lidí úplně blbá a když jsou blbí pořádně a nejsou blbý hloupě, tak je to dobrý. Potkal jsem hodně chytrých lidí, kteří jsou šmejdi a hajzlové a vůbec si jich nevážím. Přitom z objektivního pohledu mě teď napadl jeden, který je v této zemi nejvýše akademicky postavený a je to takový hajzl, že jím opovrhuju. Takových lidí je, co potkáváš. Víš, kolik krásných lidí je, ačkoliv padli ksichtem na zem a nemají hezký obličeje, protože je mají polámaný. Je to v hlavě, ne na hlavě.

 

 

Můžete jmenovat osobnost, která Vás při focení opravdu překvapila ?

 

(Jana) Máme jednu, zažil ji Jirka. V současnosti máme v galerii velikou fotku kočky z Říma, za ní jede motorka a ta kočka mu pózovala. Pouliční kočka mu pózovala. Tak to je pro mě osobnost. (Jirka) No pro mě asi taky. Ačkoliv faktem je, že mě vlastně nejvíc překvapil Chuck Norris u něj doma na chatě. Byl jsem u něj na chalupě na ranči a hrál jsem místo něj tenis, protože měl operovaný kyčelní kloub. Hrál jsem debla a můj deblový partner byl Fidžaj Armitráž, dvoumetrovým člověkem, který byl ve finále Wimbledonu a v jednom Jamesovi Bondovi hrál zásadního řidiče tuk-tuku v Kalkatě. Chuckovi jsem dělal fotku s dítětem a on byl nadšený, že je to nejlepší fotka jeho života. Dal jsem mu ji do nějaké nadace pro děti z ulice a on mě za to pozval na večírek, dražbu mých fotek a pak mě i s mým synem vzal na svůj ranč, kde jsme u něj strávili večer. Má tam jednu místnost, kde má kino. Dívali jsme se na film a povídali si o karate a kam směřuje svět. Chuck se snaží být intelektuálem. Nejvíc mě ale překvapil tím, když jsme ráno chtěli snídat a on, jako bigotní křesťan řekl: „Tak snad se před tím pomodlíme.“ Chytili jsme se za ruce a modlili se. Tak to mě nejvíc překvapilo. Janu kočka a mě Chuck Norris, se kterým jsem se modlil.

Já se tím nechlubím, ale fakt to tak bylo. On nám pak dal knížky o vtipech o něm, které samozřejmě prodává a distribuuje. 

 

 

Jaká je Vaše nejoblíbenější a nejmilovanější vizážistka?

 

(smích) (Jiří) Tery Patočka, vole. Je hodná, milá, šikovná, a hlavně na rozdíl o jiným make-upistek nežvaní a natírá lidi. (Jana) Nemele. Velká část make-up artistů víc mluví než pracuje. Dnes to Jirka říkal několikrát, že když někdy pracujeme na 120 %, tak tam nemůže být někdo, kdo pracuje na šedesát. To pak nefunguje.

 

Tereza: Děkuji. Nechám si to vyrýt na náhrobní kámen: Natírala lidi a nežvanila u toho. 

 

 

Jestli se Vám rozhovor s Jiřím a Janou líbí, prosíme osrdíčkujte nám ho vpravo pod článkem <3

 

 

 

 

 

Share on Facebook
Please reload

© 2017 by MY PLACE. Proudly created with Wix.com

  • FB MY PLACE
  • Instagram MY PLACE